18. února 2015

T5W | Party kamarádů, jichž bych chtěla být součístí

Uvědomila jsem si, že už dlouho jsem nepřidala nějaký ten T5W článek! A jelikož dnešná téma mi přijde strašně zajímavé a super rozhodla jsem se, že se zase jednou zapojím. No a s kým, že by jsem se to chtěla kamarádit?

#1
Harry, Ron a Hermiona
Myslím, že k této volbě je netřeba něco dodávat. Tihle tři mají mezi sebou speciální a silné přátelské pouto a mě by bylo ctí, kdyby byli i mí přátelé. Oběcně by mi vůbec nevadilo být součástí party lidí z Bradavit, jelikož mi přijde, že si tam všichni dobře rozumí a vždycky si užijí spoustu legrace!

#2
Frodo, Sam, Smíšek a Pipin
Miluju, miluju, miluju Pána prstenů! Teď čtu znovu první díl a zase mi to připomíná, jak moc se mi líbí přátelství mezi těmito hlavními hrdiny. A nejen mezi nimi! I s Aragornem, Legolasem a Gandalfem i dalšími členy výpravy mají opravdu speciální vztah a vůbec by mi nevadilo, kdyby mě přibrali do party! :)


#3 
Malé ženy
Mám dvě sestry, které jsou mi zároveň nejlepšími kamarádkami a jsme si doopravdy blízké. Asi proto mě vztah mezi Malými ženami vždycky tak fascinoval a přišly mi hrozně sympatické. Myslím si, že by byla zábava s nimi strávit nějaký ten čas v 19. století!



#4
Anna, Étienne, Josh, Meredith, Rashmi
Musím se přiznat, že tuhle partu z Polibku pro Annu, jsem tu dala jenom proto, že bych chtěla s nimi rok strávit ve Francii. Celá knížka je díky jejich partě hrozně zábavná a lákavá a myslím, že bych se s nimi uměla dobře bavit. :D 



#5
Neohrožení
Musím vůbec zdůvodňovat? Dobře, ta část, kdy se všechno pokazí a oni musí bojovat o život, zrovna dvakrát příznivá není, ale když odmyslíme od tohoto, myslím, že by se mi mezi nimi moc líbilo. :)


Koho máte na seznamu vy?

17. února 2015

Let Your Mind Speak #2 | Kontrasty

Na zítra musím napsat v angličtině slohovou práci. Nejde o nic složitého, máme napsat jen jeden odstavec "romantické" scény. V uvozovkách je to proto, že není myšlena žádná scéna kluka a holky, ale mělo by jít o scénu z romantismu, kde hlavní hrdina čelí náporu různorodých emocí. Sice jsem úplně spisovatelsky vyšťavena a ještě jsem ani nic nenapsala, ale když jsem se koukala na charakteristiky romantismu, jedno téma, které se tam často opakovalo byly kontrasty. A to mě inspirovalo k napsání tohohle. Stejně jako minule, nejde o žádné veledílo, opravdu mám poslední dobou jakýsi spisovatelský blok, ale třeba to někoho zaujme.

Kontrasty
Úzkost. Celou mou bytostí se rozléhala úzkost. Zalézala do každé skulinky, roztahovala se skrz mou bytost jako oheň spalující suché listí. Byl jsem si bytostně vědom každého centimetru mého těla.  Každý kousek mé bytosti se dožadoval mé pozornosti, jako dotěrná moucha. Nemohl jsem před tím utéct, bylo to jako bych najednou vnímal každý centimetr mého těla. Byl jsem si vědom toho, jak nepravidelně se mi zdvihá a zase klesá hrudník, byl jsem si vědom toho, jak mě tlačí pásek do břicha, i toho, jak nepohodlně se mi sedí na hrbolatém kameni. I přes to, že bylo vlahé podzimní ráno, cítil jsem, jak mi po zádech stéká pramínek ulepeného potu. A přesto, že jsem seděl uprostřed zahrady rozkvetlých růží, zdálo se mi, že všechno kolem páchne jako zpocené nohy. Žaludek uvnitř mě se hlasitě bouřil, mozek mě nabádal, ať se konečně pohnu, ať něco dělám, ať uteču. Ale moje nohy odmítaly cokoliv podnikat. Sledoval jsem, jak si první ranní paprsky hledají svou cestu skrz zelené větve stromu stojícího opodál. Sluneční světlo halilo celou zahradu do teplého oranžového světla, které se odráželo v kapičkách rosy na trávě, takže teď vypadala jako by byla poseta diamanty. Jak nepatřičně to vypadalo! Byl jsem rozhněván, že se světlo opovažuje vytvářet tak krásnou scenérii! Mělo by pršet, mělo by hřmít! Měl bych tu sedět promočený a studený, zmoklý jako pes, kterého vyhnali na ulici, aby žebral u domů o jídlo.  Tráva by měla být zablácená a růže by měly hynout pod náporem vichru.  Ale zajímalo přírodu to, jak nepatřičně se chová? Ne, samozřejmě, že ne. Každé ráno vyjde slunce, aby ohřálo ospalou zemi, a vůbec se nestará o to, že tu sedím sám a zkroušený. Celý den si bude vesele svítit, nevědomky bude shlížet na všechny ty nešťastníky, co kráčejí po této zemi a večer si půjde zase svou cestou dál, aniž by se třeba jen na chvíli pozastavilo nad tím, jaké muka muselo sledovat. Kéž bych tak mohl být tím sluncem a odejít kamsi do dáli, neschopen citu a emocí, které mě zevnitř užírají! Teď ovšem sedím tady, pozorujíce slunce a přemýšlejíce nad tím, co mi dnešní nový den přinese. Zhluboka naberu do plic čerstvý vzduch a vydechnu do ticha obláček bílé páry. Rozhlédnu se kolem a s myšlenkou na slunce a nespravedlnost osudu se zvednu ze země, abych čelil novému dni.

15. února 2015

Cizí slovo láska | Recenze

Název v originále: Love And Other Foreign Words
Autor: Erin McCahan
Počer stran: 304
Nakladatelství: Fortuna Libri
Mé hodnocení obálky: 1/5
Josie není obyčejná patnáctiletá hrdinka. Je nadprůměrně inteligentní, přeskočila třídu a již druhým rokem navštěvuje kurzy na vysoké škole. Mluví hned několika jazyky! A to ne jenom těmi zahraničními, ale také dobře ovládá jazyk středoškoláků, jazyk rodičů, jazyk starých dam či jazyk vysokoškoláků. Skvěle si rozumí se svými staršími sestrami a celkově je se svým životem spokojená. Všechno se to bohužel změní, když její sestra Katie oznámí, že je zasnoubená se svým přítelem Geoffem, kterého ovšem Josie nemůže snést. Snaží se tedy pochopit, jak jej může její sestra milovat, jelikož láska - to je jediný jazyk, který Josie zatím neovládá.

Someday, I will be brave enough to say these things to you in person. For now, I remain in happy, quiet contemplation over you and can say tonight that I just might love you. Or could someday.
—  Love and Other Foreign Words, by Erin McCahan

Když jsem tuhle knížku vyhrála v jedné giveaway, byla jsem nadšená. Sama si podobné romantické a oddechové knížky moc často nekupuji, přesto jednou za čas ráda po podobné knížce sáhnu, když se mi nechce číst něco složitého. Navíc tato knížka, o lehce geniální, i když trochu asociální holce, která mi z anotace připomínala Shelocka, Sheldona a jim podobné, připadala opravdu zajímavá. Musím ovšem říct, že i když knížka splnila má očekávání a opravdu to byla perfektní oddechovka, přesto jsem bohužel našla spoustu věcí, které dost ničily můj dobrý dojem z četby. A co konkrétně mi na knížce vadilo?
První z věcí, které mi moc nesedly byl autorčin styl psaní. Nevadí mi kratší kapitoly, třeba v Maře Dyerové jsem je přímo vítala, ovšem tady byly trochu nemístné. Často mi přišlo, že kapitola končí uprostřed scény a někdy jsem z toho byla dost zmatená. Myslím, že celkově mi trvalo více než polovinu knížky, než jsem si zvykla na zvláštní styl psaní autorky. Věřím, že spoustě lidí se může líbit, mě ovšem skákání v čase a chaotické uspořádání textu prostě nesedlo.

Good becomes perfect, but perfect is an illusion. And illusions are like all spells—temporary and soon broken. And when that happens, feelings change.
—  Erin McCahan Love And Other Foreign Words

Dalším aspektem, který podle mě rušil požitek z knížky, byla sama hlavní hrdinka. Josie mi neuvěřitelně lezla na nervy. Přišla mi povrchní a drzá. Nelíbilo se mi s jakým despektem jedná se svou rodinou a kamarády a omlouvá si to tím, že je prostě "talentovanější" (inteligentnější), než ostatní. Já si myslím, že kdyby byla chytrá, nemusela se takto vůbec chovat. Celkově na mě prostě nepůsobila dojmem génia. To, že někdy analyzovala některé události ještě neznamená, že je chytrá a já jsem nad jejími hláškami dost často obracela oči v sloup.
Co se týče samotného hledání lásky a jejího vztahu se sestrou, doufala jsem v něco více, než co mi knížka nabídla. Sama mám dvě sestry, které jsou mi dražší, než cokoliv na světě, a tak jsem trochu doufala, že knížka bude plna citu a pochopení. Ovšem to, jak se k sobě sestry chovaly, to jak si dělaly naschvály a byly navzájem zákeřné, to mi prostě přišlo dost dětinské. Ano, taky se se sestrami někdy kočkujem, ale nikdy to nezajde do takových hranic, že bychom si jedna druhé doopravdy ubližovaly. A takovéto silné sesterské pouto jsem ovšem v knize nenalezla.
Také mi přišlo, že ke konci už autorka knihu uspěchala. Všechny nejdůležitější momenty vměstnala do poslední třetiny knihy, což je obrovská škoda. Kdyby se tématy, které otevřela až na konci knihy, zabývala již v průběhu příběhu, myslím, že by kniha byla stokrát zábavnější a zajímavější. Přesto se mi ale líbilo, že nakonec autorka dokázala podat náměty na zamyšlení se nad tím, co vůbec láska znamená a jaký je rozdíl mezi zamilováním se a skutečným hlubokým citem. 

Cizí slovo láska nebyla špatná kniha. Nakonec se z ní přece jenom vyklubala ideální knížka na oddech mezi písemkami. Moc jsem si zamilovala vedlejší postavu Stua a u některých scén jsem se dokonce i zasmála. Knížku bych asi doporučila čtenářkám (ano, myslím, že málokterému klukovi by kniha mohla sednout), které mají rády příběhy ze života s kapkou lásky a nevadí jim lehce na nervy jdoucí hlavní hrdinky.

2.6
46%



14. února 2015

Zombie Apocalypse Book TAG


Dneska jsem na jednom blogu narazila na tento skvělý TAG. Zombíky mám z nadpřirozených bytostí asi nejradši (a to jsem ani nečetla moc knížek o nich), proto bylo jasné, že se TAGu musím zúčastnit, i když mě nikdo neoznačil. Proto bych možná pokračovala v tradici, ať si TAG vyplní ten, koho zaujme a já nikoho konkrétního neoznačím.
Níže jsem přidala "oficiální pravidla", ale přiznám se, že já si je trochu pozměnila a použila jsem 10 různých knížek, aby se tady objevil více různých postav.

P.S. trochu teď zase experimentuju se vzhledem stránky, stále hledám ten dokonalý vzhled. :D Tento mi celkem vyhovuje, ale štve mě, že komentáře se zobrazují hned pod názvem a nejde to změnit. Co vy na to?

O čem TAG tedy je:
  • Máme 10 otázek
  • Vybírám si 5 libovolných knih, které mám zrovna po ruce
  • Losuju jednu z mnou vybraných knih
  • Knihou listuju a zastavím se náhodně na některé straně
  • První jméno, které na stránce uvidím, je odpovědí na otázku
  • Z každé knihy získám odpověď na celkem dvě otázky


1. Kdo by při zombie apokalypse zemřel jako první?
Delirium -  Alex  - tak to se mi moc nezdá... :D

2. Koho bych strčila zombíkům do náruče, abych se zachránila?
Dech - Quinn - no, ne že by byl Quinn můj nejoblíbenější knižní hrdina, ale tohle bych mu nikdy neudělala! 

3. Kdo se první přemění v zombie?
Prozření Mary Dyerové - Daniel - tak tohle je mi fakt líto, Daniela jsem měla docela ráda. Ale dovedu si představit, že by se pro někoho (pro Maru) klidně obětoval.

4. Kdo mě strčí do náruče zombíkům, aby se zachránil?
Eleanor&Park - Eleanor - to by nikdy neudělala! Tomu nevěřím, Eleanor je zlatíčko! :D

5. Idiot týmu?
Dárce - Jonas - tak tohle teda určitě nesedí, Jonas je všechno možné, jen ne idiot. 

6. Mozek týmu?
Hunger Games - Peeta - Peetu mám vážně moc a moc ráda, ale mít ho za mozek týmu? To radši ne. :D Mu to jde lépe s lidmi a malováním. :D

7. Ošetřovatel týmu?
Město z kostí - Rafael - :DDD no jo, mít upíra, jako ošetřovatele týmu je vážně geniální nápad. Radši být upírem, než zombíkem, že? :D

8. Expert na zbraně?
Harry Potter - Sirius - tak tady se mi vybraná postava fakt líbí. Dovedu si představit, že by nás naučil, jak se přeměnit, nebo jak používat kouzla, mohla by to být fakt zábava. :)

9. Bitkař týmu?
Ready Player One - Ar3mis -hm, moc ani nevím, co si o tomhle myslet... :D

10. Kapitán týmu?
Polibek pro Annu - Étienne - eeej, to by nefungovalo. Možná by dokázal zaujmout většinu lidí a všechny nějak stmelit, ale jako kapitána bych si představovala někoho s větší autoritou...


12. února 2015

Solitaire od Alice Oseman | Recenze

Hned na úvod se musím přiznat, že do čtení jsem šla s velikou dávkou skepticismu a předsudků. Už když kniha vyšla, tak nějak automaticky jsem ji začadila do škatulky "oddechové young adultovky bez myšlenky" a "knížky, co se snaží být cool tím, že mají nabubřelé puberťáky, co mají rádi tumblr". A tak nějak jsem přečtení odkládala. Myslela jsem si, že knížka bude fajn, taková oddechová, ale že ve mě nic nezanechá. No, dneska už to jsou dva týdny, co jsem knížku dočetla a ještě pořád na ni musím myslet. Opravdu mile mě překvapila!

All I know is that I’m here. And I’m alive. And I’m not alone.
—  Solitaire by Alice Oseman

Ano, knížka má anotaci, která opravdu naznačuje, že by mohlo jít o zcela tuctovou young adult knížku. Mladá středoškolačka Tori je dost jedinečná hrdinka. Má rodiče, se kterými si nerozumí. Své sourozence sice miluje, ale o to více se trápí nad problémy, které řeší. Zjišťuje, že si v podstatě nerozumí se svými kamarády a škola ji nebaví. Je asociální, cynická a skeptická. Miluje svůj tumlr a má časté výkyvy nálad. Její život se ovšem naprosto obrátí naruby, když si neznámí studenti začnou anonymně dělat legraci z učitelů a začnou vymýšlet nejrůznější pranky, aby zpříjemnili školní zkušenost studentům.

To, co mě na knížce zaujalo hned ze začátku, byl styl psaní. Nemůžu uvěřit tomu, že autorka začala knížku psát, když jí samotné bylo 16. Myslím, že i díky tomu jsem ještě více obdivovala to, jak zajímavě a čtivě je knížka psaná. Trošku mi vadilo, že kapitoly byly většinou kratičké, takže když už se člověk do scény vžil, hned skončila. Ke konci knížky jsem si už na tohle ovšem všimla a nijak mi to v knižním zážitku nepřekáželo.

There’s a time and a place for being normal. For most people, normal is their default setting. But for some, like you and me, normal is something we have to bring out, like putting on a suit for a posh dinner.
—  Solitaire by Alice Oseman

Musím říct, že všechny postavy v knížce mi přišly ohromě zajímavé. Ze začátku jsem měla problém
oblíbit si hlavní hrdinku. Přišlo mi, že tím, jak všechno a všechny posuzuje a odsuzuje je neuvěřitelně dětinské. Zdálo se mi až protivné, jak byla nesnášenlivá a taky se mi nelíbilo, že v jeden moment byla neuvěřitelně vděčná za svou nejlepší kamarádku a byla až k slzám dojata z toho, jaká je skvělá a hned za chvíli už jí pohrdala. To mi prostě přišlo navýsost neupřímné. Na druhou stranu mi Tori přišla realistická. Úplně jsem si dovedla představit, že přesně taková holka někde žije. Je pravda, že v dost věcech jsem se s ní neshodla, přesto mi ke konci knížky byla sympatická a dokázala jsem s ní soucítit.

Asi i díky tomu, že autorka knížku sama psala v teen letech, byla knížka neuvěřitelně autentická a realistická. To, jak postavy komunikovaly, myslely a byly hrozně originální a komplexní, dělalo knížku opravdu jedinečnou a nezapomenutelnou. Taky musím uznat, že jsem byla mile překvapena tím, že v knížce opravdu nejde o žádný románek. Autorka se hlavně zaměřila hlavně na detailní charakteristiku postav a detailní výkres středoškolského zážitku, což se ji podařilo na jedničku, Moc se mi líbil samostatná zápletka s klubem Solitaire. Je pravda, že se dalo docela lehce odhadnout, kdo za tím vším stojí, přesto mi to ale nevadilo. Bylo zábavné dívat se na to, co dalšího Solitaire provede a přemýšlet nad tím, jak to celé skončí.

“I don't even remember not being serious... I came out of the womb spouting cynicism and wishing for rain.”
—  Solitaire by Alice Oseman

Celá knížka na mě působila dojmem knihy Ten, kdo stojí v koutě, Ano, knížky jsou dost jiné, ale vzpomínám si, že po dočtení Ten, kdo stojí v koutě, jsem se cítila úplně stejně, jako po dočtení solitairu. Trochu depresivně, ale tak nějak dobře depresivně.
Taky musím zmínit to, že tumblrácká adresa, na kterou Tori v knížce přispívá, ve skutečnosti existuje a já už chronic-pessimist followla, její příspěvky jsou super a dělají knížku ještě realističtější.
Závěrem bych ráda řekla, že knížka je dost možná typická hipsterská  tumblreovská young adultovka, ovšem jenom v tom dobrém slova smyslu. Je ohromě zábavná, se spoustou zajímavých postav a příhod. Rozhodně stojí za vaše přečtení.
4.4
80%





7. února 2015

The Ultimate Book TAG

zdroj

Když jsem zjistila, že mě Marky nominovala do toho TAGu, jásala jsem, jelikož se mi dneska nechce psát recenze (už brzy, nebojte!), ale zároveň jsem chtěla něco přidat. A ty otázky jsou vážně zajímavé, tak se hned do toho pusťme.
Došla jsem k závěru, že můj žaludek je velice náladový. Jelikož tohle nikdy předem neodhadnu. Při cestě autobusem do Londýna jsem celou dobu četla a byla jsem naprosto v pohodě, kdežto jindy mi stačí jenom knihu otevřít, přečíst pár vět a můj žaludek již urputně protestuje. Takže jak kdy.


Samotná otázka mi připadá velmi úsměvná, jelikož každý autor má jedinečný styl psaní. Každý píše jinak a každá kniha je napsaná jiným stylem. Pokud bych měla vybrat jednoho autora, který se podle mě od ostatních odlišuje, asi bych musela vybrat mého oblíbence Johna Greena. Píše Young Adult knížky, ovšem náměty svých knížek, tak i stylem psaní, se velmi odlišuje od kohokoliv jiného. Líbí se mi, že témata a myšlenky jeho knížek člověka doopravdy vedou k přemýšlení, ale přesto se u jeho knih hodně nasměju.

Rozhodně Harry! Je snad někdo, kdo by vybral Stmívání?
• Knížky jsou dobrodružnější, než Stmívání.
• Knížky Harryho mají hlubší témata, než jaké můžeme najít ve Stmívání (jestli tam vůbec nějaká nalezneme).
• Poetičtější styl psaní.


Speciální tašku jen na knihy nemám, ale je pravda, že své kabelky a batohy vybírám hlavně podle toho, jestli se mi do ní vejde i knížka. 

Už jenom z toho důvodu, že se otázka dostala do TAGu, se nestydím přiznat, že ano. Existuje knihomol, kterému by vůně knih vadila?



Za knížku s krásnými ilustracemi jsem vděčná (Volání netvora), ale více mých knih je neilustrovaných a vůbec mi to nevadí. I když sama malovat ani kreslit neumím, jsem, co se ilustrací týče, dost vybíravá a proto mě jen tak něco neuspokojí.

Těch je dost! :D Dříve jsem četla dost romantických knížek, které by se mi dneska už určitě nelíbily. Tak třeba zrovna tento měsíc jsem se snažila znovu přečíst jeden díl z Shopaholiků od Sophie Kinselly a nedokázala jsem se dostat ani na 50 stranu a už jsem knížku musela odložit. Přitom díve jsem ji milovala.

Poslední dobou už píšu čím dál tím méně, ale je pravda, že píšu. Psaní miluju. Je to umění, které neuvěřitelně obdivuju a sama bych jej lépe ovládala. Ale jako spisovatelku se rozhodně nevidím. Když už něco napíšu, stejně to není kdovíjak světoborné, takže to stejně nikdy nikomu nedávám přečíst. 

Číst jsem se naučila, když mi bylo šest, takže už je to nějakých dvanáct let. :D

Ano, odjakživa jsem měla k Českému jazyku i Literatuře velmi vřelý vztah. Je pravda, že takové to klasické čtení příběhů z čítanky jsem většinou moc nemusela, ale mluvit o knížkách mě bavilo vždycky. Milovala jsem referáty tak moc, že jsem někdy psala dobrovolně referáty i spolužákům, kteří danou knihu ani nečetli.


No nějakou dobu by si rozhodně na mé poličce poseděla. Ale snažily bych se ji přečíst už jenom z úcty k tomu, kdo mi ji dal.

Abych byla úplně upřímná, nečtu moc knih, kde by se takováto nadpřirozená stvoření vyskytovala. Kdybych ale opravdu musela, vybrala bych si víly, které mi přijdou originálnější a neokoukané.


Opět platí to, že jsem nečetla moc knih, kde by se vyskytovaly tyto stvoření. Ovšem tak nějak mi jsou sympatičtější duchové.


Ani jedno. :D Když se ale zamyslím nad jednou z mých nejoblíbenějších knih - Janě Eyrové - uvědomuji si, že právě v ní se jeden z těchto úkazů objevuje a to sice zakázaná láska. Takže asi tedy tu. Je pravda, že z milostných trojúhelníků mi je vždycky tak nějak smutno, jelikož je vždycky někdo, kdo trpí. Což je asi možné i u zakázané lásky, ale tam alespoň většinou trpí oba! :D





 Tak tady je to naopak úplně jasné - akční kniha s pár romantickými scénami. Obecně moc romantické knížky nemusím, jelikož je většinou neshledávám moc romantickými.

Já doufám, že se vám TAG líbil. Vůbec netuším, kdo již TAG vyplňoval, proto se omlouvám, pokud vás označím a vy už jste na otázky odpovídali. Každopádně by mě zajímaly odpovědi Melindy, Ivcci a Bee Doo!



2. února 2015

January Book Haul + Knížky z knihovny

Snad jako každý book blogger, i já jsem si slíbila, že po Vánocích prostě nebudu kupovat další knížky, dokud nepřečtu ty, které mám doma. A taky jsem si říkala, že nemůžu utrácet všechny své peníze za knížky. A tak jsem v lednu byla docela poslušná. Koupila jsem si dvě knihy, ale necítím se provinile. Jednalo se o druhý díl dilogie, kterou jsem měla rozečtenou. A když jsem knížku objednávala, všimla jsem si, že Monument 14, který je na mém wishlistu už asi dva roky, je ve slevě za asi padesát korun, takže jsem ho musela vzít taky.
V Lednu jsem taky slyšela několik blogerů básnit o Eseji o tragédii, na kterou koukám už taky pěkně dlouho a tak jsem si říkala, že si zkusím pořídit knížku výměnou za jinou, kterou na databázi knih nabízím. A podařilo se! Léto na druhý pokus má nový domov a mě v knihovně přibyla Esej o tragédii s nádhernou obálkou.
No a ke konci měsíce mi přišla výhra z blogu miluju-knihy.blogspot.com, kde jsem vyhrála velkou knižní soutěž. Knížky jsou celkem tři (+taková brožurka pro závislé na facebooku, ale tu jsem nefotila) a mě udělaly ohromnou radost! :)


Knížky, které jsem si koupila. Vzdor už mám přečtený, ale pořád nevím, jestli na to chci dělat recenzi. 


A tady je moje výhra! Dech jsem už přečetla, Bílý kůň mě fakt láká, protože jde o post-apokalyptickou knížku, která vypadá fakt zajímavě a Cizí slovo láska mě zaujalo už loni, když o této knížce každý na booktubech básnil. :)

Vzhledem k tomu, že můj wishlist je fakt nekonečný a měla jsem hroznou chuť koupit si asi milion knížek, ukojila jsem svou potřebu vlastnit knížky a zašla jsem po delší době do knihovny. Knihovny mám ráda. Snažím se je mít ráda. Můj problém je, že když si zamiluju nějakou knížku, kterou odtamtud čtu, nechce se mi nikdy vracet. :D Zatím jsem tedy všechny vždycky vrátila, ale byl to boj. A druhý a podstatnější problém je, že často jsem knížky špinavé a ohmatané. A to nesnesu, je mi z toho zle. Půjčila jsem si i přes to 6 knížek a hodlám je všechny přečíst, snad se k nim brzy dostanu. Bridget jsem už načala, ale právě v této knížce jsem na jedné straně našla něco hnědého a nechutného. Nechci ani pátrat po tom, co by to mohlo být. Stejně tak Cizinka už zažila lepší časy. Druhý díl Shopaholiků od Kinselly jsem jako jediný ještě nečetla, tak jsem si ho vzala a Báječné nakupování do kočárku si nějak nevybavuji, že bych četla, ale na databázi knih jsem tomu dala 5 hvězdiček, tak chci vědět, jestli to je fakt pravda. Pod nekonečnou oblohou a Noční cirkus chci přečíst co nejdříve. A taky mě uklidňuje, že tyhle dvě nevypadají, jako by je přede mnou četlo milion nechutných lidí, takže jsem ráda alespoň za to. :D Jaký je váš názor na knihovny? Máte velký výběr knížek?


1. února 2015

Wrap Up | Leden 2015

Znáte to, když toho máte nejvíce na práci, nakonec to skončí tak, že děláte všechno možné, jen ne to, co máte. A u mě to tento měsíc taky platilo. Uzavíraly se známky a měla jsem milion testů, přesto se mi nějakým způsobem podařilo nakonec přečíst 8 knížek, což je pro mě dost solidní výkon. Ale jak už jsem zmínila několikrát, tohle číslo pro mě zas tak moc neznamená. Ano, je to fajn pocit, ale na druhou stranu, kdybych přečetla jen jednu knížku, ale byla by to nějaká osmi seti stránková historická fikce, asi bych na sebe byla pyšnější.

Let it snow - Maureen Johnson, John Green, Lauren Myracle
databáze knih | Goodreads | recenze
Čtyřka - Veronica Roth
databáze knih | Goodreads | recenze
Dech #1 - Sarah Crossan
databáze knih | Goodreads | recenze
Dárce - Lois Lowry
databáze knih | Goodreads | recenze
Losing it - Cora Cormack
databáze knih | Goodreads | recenze
Vzdor #2  - Sarah Crossan
databáze knih | Goodreads | recenze
Život jedna báseň - Colleen Hoover
databáze knih | Goodreads | recenze
Solitaire - Alice Oseman
databáze knih | Goodreads | recenze

Jak jsem již zmínila, a jak jste si asi teď mohli všimnout, celkem jsem přečetla osm knih. Losing it a Život jedna báseň jsem přečetla každou během jednoho dne jako e-knihy. Nejsem si jistá, jestli to, že jsem je četla v této formě, mělo na tak rychlé přečtení nějaký vliv, jelkož Solitaire jsem jako e-knihu nečetla a taky jsem ji přečetla během dne. Celkem jsem napočítala, že jsem přelouskala 2146 stránek, což je pro mě až děsivě moc. Musím zmírnit tempo. :D


Nejlepší kniha
Dvěma knihám jsem dala pětihvězdičkové hodnocení na databázi knih i na goodreads, ale ani jedna z nich nebylo úplně čistých pět. Naopak hned několika knihám jsem dala čtyři hvězdičky, ale myslím, že jsem si jejich čtení fakt užila. Proto je pro mě těžké vybrat jenom jednu nejlepší knihu. Pokud zvažuju kvalitu psaní, propracovanost postav a prostě beru v potaz kvalitu knihy a ne to, jak jsem si ji užila, asi bych jako nejlepší knihu měsíce nominovala Dárce.


Nejhorší kniha
Tak tady je naopak úplně jasné, která kniha to bude. Spíše se stydím přiznat, že jsem ji vůbec četla, jak byla děsná. :D Jde samozřejmě o Losing it a já se omlouvám všem, kteří knihu milují, protože podle mě byla fakt děsná.

Nejlepší obálka
Dárce od Lois Lawry. Nádherně provedená, kvalitní obálka. Hezký obal i samotná kniha. Příjemný materiál na dotek, prostě po všech stranách opravdu povedená obálka. Ale je pravda, že na lesklou obálku Let it snow jsem taky zírala poměrně dlouho. :D


Největší překvapení
Rozhodně Solitaire. Já fakt od té knížky čekala nějakou romanťárnu. Taky jsem myslela, že hlavní hrdinku budu nenávidět. Ale mile mě to překvapilo. Bylo to lepší a originálnější, než jsem čekala. A hlavní hrdinka nebyla dokonalá, ale byla komplexní a zajímavá, což já na knihách fakt oceňuju. Celkově fakt dobrá knížka.


Kniha, která je podle tebe přehodnocená
Losing it! Jak někdo tomuhle braku může dát tak vysoké hodnocení? A bohužel musím říct i Čtyřku... Já tu knížku mám ráda, neberte mě zle, ale takto vysoké hodnocení si fakt nezaslouží.


Kniha, která má podle tebe moc nízké hodnocení
Všimla jsem si, že Solitaire má na databázi knih "jenom" 77%. Prostě je to v modrých číslech, což nechápu, myslím, že si to zaslouží víc. Na druhou stranu, na goodreads to má 4,1 bodů, což je podle mě blízko pravdě, tak moc nechápu, co mi vadí. :D


Nejoblíbenější postava
Tak tady už vybíraní bylo těžší. Četla jsem pár skvělých knížek, ale je pravda, že ne moc postav mi přímo přirostlo k srdci. Nakonec jsem vybrala tak-trochu-šíleného Michaela Holdena ze Solitaire, který mi přišel neuvěitelně originální a sympatický.

Nejvtipnější kniha
Nebylo moc knih, u kterých bych se vyloženě řehtala, ale u příběhu Johna Greena v Let it snow jsem se zasmála nahlas hned několikrát. Oh, jak já to vtipné psaní Johna Greena miluju!


Nejoblíbenější pár
Solitaire jsem přečetla teprve včera, tak nevím, jestli ho pořád zmiňuju proto, že je živě v mojí paměti a nebo proto, že to prostě byla fakt dobrá knížka. Každopádně myslím, že tento měsíc nebyl žádný pár, který bych od samého začátku shipovala tak moc, jako se to dělo u Tori a Michaela, takže poje odpověď jsou oni. Podle mě "jejich příběh", jestli to tak můžu říct, když nešlo ani o romantickou knihu, byl neuvěřitelně realistický a milý a oni dva mi prostě k sobě dokonale seděli.



Celkově bych leden označila za dosti úspěšný čtenářský měsíc. V lednu jsem taky tačala točit videa na youtube a za leden jsem stihla přidat celkem tři. Na mém kanálu je teď už 56 odběratelů, což mi upřímně vyráží dech. Je to totiž více, než mám pravidelných čtenářů na blogu, což jsem nečekala. :D Na blog už vás 'pravidelně chodí' 35 a já jsem za každého jednoho z vás neuvěřitelně vděčná. Děkuju. Taky jsem si ke konci měsíce založila facebookovské stránky, které už stihlo likenout 13 lidí